close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh lásky

11. srpna 2014 v 20:04 | Melody Bane |  Ztraceni v čase
Mnohokrát si ještě přečetla celý deník. Za pár měsíců jej uměla i zpaměti. Když měla čas, objížděla matriky a snažila se najít nějaké důkazy. O dva měsíce později měla štěstí. Hlavní matrika se kdysi rekonstruovala a původní archivy nechala v jiné části města. Tam jí provázela jedna milá paní, která byla ochotná jí pomoci s hledáním. Po hodině tvrdé práce vytáhla archy se jmény Melody Dentová a Leopold Dent. Byla tam i jejich svatební smlouva a přiložena byla i svatební fotografie.
"To je mi ale podoba. To je vaše babička? Nebo snad matka?" Stará archivářka neměla zlé úmysli. Jen byla po většinu dne sama.
"Ano, to je babička." Víc už Miranda vidět nepotřebovala. Tyhle složky podle té dámy nikdo nevytáhl po
třicet let. Bylo tedy nemožné, aby to byl žert, když byla na fotce staré čtyřicet let.
***

Jak měsíce ubíhaly, odhodlala se Miranda ke stejnému kroku jako Melody. Všechno si pečlivě promyslela. Jak se vyhne Danielovy, i jak hned poté skočí do roku 2024 a do deníku, který si předem koupila napíše pouze své jméno a místo setkání. Snažila se žít normálním životem. S kamarády se stále stýkala, ale začala se od nich lehce separovat. Všichni si toho všimly, ale protože to nebylo nijak razantní, nic proti tomu neměli.
Když pak Miranda potkala doktora Denta, byla učarovaná. Tohle byl její syn a byl starší, než ona kdy bude. Často se s ním scházela a živě spolu debatovali. On jí nikdy neřekl, že je jeho matka a ona mu nikdy neřekla, že ví úplně všechno. Nikdy až do doby, kdy začal stavět Elu.
"Víš, paradoxi jsou velmi zvláští. Ačkoliv by se jim mělo předcházet, když už nějaký vznikne, jako by byl stálý a vesmír sám ho udržoval. Jako třeba mě." Zřejmě si myslel, že poslední větu už Miranda neslyšela, ale ona chápala, na co naráží. Pokud nikdy nepotká Daniela, ani se nikdy nenarodí doktor. Pokud by však platilo tohle absurdní pravidlo, znamenalo by to, že doktor bude dál žít, i když se ona sama obětuje.
"Chápu jak to myslíte, doktore Davide." Dál pokračovala v pořádání jeho zápisků na pracovním stole. Vždycky se mu se vším chtěla svěřit, ale bylo to jako veřejné tajemství. Oba o něm věděli, ale bylo zakázáno o něm mluvit.
Brzy nadešel onen den, kdy za ní poprvé přišli Erikovci. Nebála se jich. Vzdorovala jim se vztyčenou hlavou. Myslela při tom na Daniela a všechny ostatní, které tím tak zachrání. Všechno se seběhlo přesně podle toho, jak popisovala Melody. Jenže Miranda pak přenastavila Elu a dostala se tak do roku 2024. Smrt v plamenech byla bolestná, ale konečné vítěztví bylo sladké.
***

Zároveň s tím, že Melody poslala deník Mirandě, tak i Leopold poslal deník Danielovy. Sice to bylo o trochu složitější, protože v Mirandině časové linii nebyl nikdy její deník napsán, ale přesto byl paradoxně jednou z největších učebnic o cestování časem.
Psaný deník zastihl Daniela v momentě, kdy chtěl jít po Mirandě Adamsové a zabít jí. Přišel posel a předal mu víceméně sešit. Jeho čtením strávil tu potřebnou chvíli, kterou by jinak využil k setkání s Mirandou. Ta díky této krátké prodlevě přeprogramovala Elu a skočila ještě o rok dál.

***

Vím kdo jsi, protože já jsem ty. Na podrobnosti si ani jeden z nás nepotrpí, takže přejdu rovnou k věci. Ty bys Mirandu nikdy nezabil. Ani já jsem to nikdy nedokázal. Prožil jsem s ní úžasné dobrodružství a nakonec jsem s ní skončil v roce 1974. Žije se nám tu dobře, i když mi tu chybí to vzrušení z bojů. Narodil se nám synek David. To on je ten, kdo vynalezne první stroj v čase. Jistě chápeš, jak je to absurdní, ale hrdost, kterou jsem pocítil v den jeho narození se nedá srovnávat s ničím, co jsi doposud zažil.
Když pak David vyrostl, do všeho jsem ho zasvětil. Možná že vypadá jako nějaký učený moula, ale pozor na něj. Je v něm víc, než by se mohlo zdát.
Dal jsem mu přesné instrukce. Moje Miranda, které říkám teď kvůli krytí Melody sepisuje svůj život a pošle ho sobě do roku 2016. Přesvědčí samu sebe, že zemřít je jediná možná cesta. Když jí Erik a jeho banda zabijí, odcestují do svého vesmíru a prasklina se tak zacelý. Jenže oni jí zabít nemusí, stačí jen, když se vrátí zpět. Trhlina tu je kvůli nim a ne kvůli Melody.
To ale nechce ani slyšet. Je přesvědčena, že její smrt je nevyhnutelná. Oba dva jsme prožili dlouhé životy, ale nechci, aby zemřela. Skoč proto do roku 2018 za naším synem, chvíli po tom, co pošle Mirandu do budoucnosti. On už ti pomůže. Svůj plán jsem mu vysvětlil.

***

To bylo všechno. Měl uvěřit pár řádkům. I když musel uznat, že to písmo i styl vyjadřování je mu dost podobný. Jenže ani tohle spolu s jeho fotografií jak objímá Mirandu Adamsovou ho nemohlo přesvědčit, že jí miluje.
"Přesně vím, co se ti honí hlavou. Tebe bych nikdy nepřesvědčil. Proto jsem si na tebe počkal." Za jeho zády se ukázal stařec. Daniel okamžitě sáhl po zbrani, ale stařec vytáhl zpod svetru Satedskou hvězdu.
"Tvá horká hlava je mi známá. Ahoj, jsem Leopold Dent, dříve Daniel Tennant." Stařec vzal svou mladší verzi pod paží a vydal se na procházku.
"Promiňte dědo, ale to mám vážně věřit, že jsi já?"
"Jasná páka. Možná jsem starej, ale pořád nejsem blbý." Zatímco jednou rukou držel Daniela za paži, druhou rukou mu mířil přesnou kopií jeho zbraně na žebra.
"Můžu ti o tobě říct všechno." Netrvalo to dlouho a pár větami přesvědčil Daniela o svém původu. Stačilo vytáhnout pár skrytých myšlenek a tajemství, které věděl jen on sám a musel uznat jeho verzi.
***

Posadili se na předzahrádku jedné malé restaurace.
"Věděl jsem, že bych tě bez důkazů nepřesvědčil. Budu ti tedy znovu vyprávět, co se seběhlo." Trvalo mu nejméně hodinu, než mu vypověděl všechno, co měl na srdci. Mezitím do sebe mladý Daniel hodil na tři piva a dva panáky. To však ani v nejmenším neovlivnilo jeho pozorovací schopnosti.
"Pak, když malý vyrostl jsme si užívaly s Mirandou života jak jen to šlo. Zemřela už před deseti lety. Můj poslední životní cíl byl najít tě a všechno ti vysvětlit." Daniel se díval starému muži do očí a viděl v nich všechno to, co cítil. Sám byl teď trochu zmatený. Jeho ženu zabili před dvěma lety spolu s jejich malou dcerkou. Proto se rozhodl jít na tuto misi, která neslibovala návrat. Pak se tu objevý on sám o skoro padesát let starší a vypoví mu příběh o lásce, která snad ani není skutečná.
"Zachraň ji. Až jí najdeš, nikdy už jí nepusť z rukou. Je to to nejlepší, co tě kdy v životě potká." A tak splnil Leopold svůj poslední cíl a se spokojeným úsměvem na rtech zemřel. Daniel jej zachytil dřív, než se sesunul k zemi. Už jenom potkat sám sebe je celoživotní zážitek, ale vidět sebe umírat je doslova šok.
Potom, co Leopolda odvezla sanitka se Daniel vzdálil. Musel toho hodně vysvětlovat, ale lhaní mu nikdy nedělalo sebemenší potíže. Zato neměl teď už nejmenší důvod k pochybám o starém pánovy. Na svém zápěstním stroji nastavil požadovaný čas a místo a skočil v čase ještě o kus zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama