V doktorově laboratoři byla dost dusná atmosféra. Bylo tu nejméně deset mužů se zbraněmi. Erik stál u svázaného doktora a zrovna z něj chtěl vymlátit duši, když se tam ukázal Daniel.
"Snad vás nevyrušuji v bití mého syna." David Dent pozvedl potlučenou hlavu. Už si myslel, že nedorazí. Každý další úder z něj vymačkával životní sílu. Jeho jediná naděje byl jeho otec, cestovatel v čase a velký válečník.
"Na něj." Erik si nepotrpěl na zdlouhavé vysvětlování plánu. Kdo chtěl konat tak konal, kdo mluvit tak mluvil. To byla jeho filozofie.
"Ne hned na prvním rande." Daniel popadl židly, která byla hned za ním a hodil jí po prvním agentovy, kterého uviděl. Pak nečekal, než vytasí zbraně a začal sám střílet. Kryl se za stolem s mnoha šuplíky. V místnosti bylo neslyšitelno. I kdyby někdo promluvil, nikdo by nemohl zareagovat. Daniel zastřelil nejméně dva agenti. Erik se stáhnul dozadu a začal vycouvávat z místnosti. Daniel se dokázal přesunout za doktora a rozvázat ho. Ten, i když v dost bídném stavu si vzal jednu pistoli, která ležela jen tak nevyužitá na podlaze a začal střílet také. Hned první střelou zabil dalšího z Erikovců. Postupně je dokázali vytlačit až na chodbu. Munice měl David na padlích agentech dostatek. Erik se stáhnul ihned poté co spatřil, že nemá naději na úspěch. Za chvíli bylo po všem.
"Doktore, rád vás poznávám." David potřásl Danielovy rukou.
"Rád tě znovu vidím v plné síle."
***
Samozřejmě přijela policie v naprosto zbytečně hojném počtu a začala prohledávat místo. Daniel jim ukázal svou zbraň a díky svému průkazu se vymluvil na to, že je příslušník armády ve výslužbě. Jen co mohly se oba dva vzdálili. Doktor poté zavedl Daniela do jeho bytu v centru města, kde měl druhou, ale menší laboratoř.
"Vzpomínám si, jak si mě učil střílet do plechovek." David ukazoval části bytu, který zařizoval speciálně pro tyto účely.
"Určitě to bylo super." Syn pohostil svého otce ze skrovných zásob v lednici. Chvíli jen tak seděli a doktor si vzpomínal, co všechno mu otec kdysi kladl na srdce. Tohle je sice ten samí muž s tím samím zlatým srdcem, ale v podstatě to ještě není jeho otec. I tak byl rád, že jej vidí. Na tu malou epizodu z roku 2005 už málem sám zapoměl.
"Takže ty teď máš být mrtví." David jen souhlasně přikývl.
"To znamená, že tě můžu vzít sebou a ty mi pomůžeš zachránit tvou matku." David se musel zasmát. Obdobně mluvil Leopold často, když David dospíval a on jej brával sebou na lov.
"Zachránit Mirandu musíš ty sám. Ale já ti k tomu pomohu. Dej mi to tvoje Louskátko." Z počátku jej Daniel nepochopil. Nebylo divu. Po pár vteřinách mu došlo, že po něm David chce jeho stroj na cestování časem. Odepnul tedy několik popruhů a podal jej doktorovy. Ten s ním přešel ke stolu a okamžitě začal vytahovat nějaké nákresy.
"Když jsi zachránil Melody z plamenů, žár poškodil tvůj stroj, takže se nešlo přemístit ani pomocí něj. Zjistil jsem, že časové obvody jsou velmi citlivé na teplo. Jako malý jsem si s tímhle hrál a snažil se přijít na to, jak to zdokonalit." Poprosil Daniela, aby mu ustoupil z cesty a přešel k jedinému obrazu v místnosti. Za ním byl trezor, který otevřel desetimístným kódem. Jenže místo obsahu tam byl jen další trezor s obdobným zabezpečením. Až v něm byl doktorův nejsenější poklad. Zašlý stroj času od Leopolda.
"Svůj stroj jsem tímto nevybavil abych tím neporušil časové kontinuum. Takže až Elu najdou, všechny ostatní stroje času budou mít stejnou závadu. Kromě toho tvého, který teď upravím."
"Jak dlouho to bude trvat, doktore?" David si rozložil oba dva stroje vedle sebe a v nepoškozeném se ujišťoval, že všechno co se doposud naučil, je na správném místě.
"Asi tak jeden měsíc." Dál pokračoval ve svém zkoumání, zatím co Daniela popadl menší hysterický záchvat.
"Měsíc, to mám měsíc sedět na prdeli?" I přes jeho rozhořčení si oba padli do oka. David mu proto nevyčítal ten malý výbuch.
"Neboj se, bude tu určitě dost aktivit."
***
Během toho měsíce se z nich staly dobří přátelé. David byl v podstatě starší a zkušenější, ale nerad se tím chlubil. Daniel se ubytoval v jeho bytě v centru. Pravidelně každé ráno běhal desetikilometrový okruh, aby se udržel ve formě. Doktor předělával stroj, jak jen rychle mohl, ale i on si potřeboval občas provětrat hlavu. To pak podnikali spolu nejrůznější sporty. Daniel ho vytáhl i na paintball, přičemž mu byl David rovnoceným soupeřem a nejlepším spolubojovníkem.
I přes to všechno se začal nudit. A tak podnikal výlety do okolí s tím, že když viděl někoho, kdo je přepaden nebo bit, tak se mu vrhnul na pomoc. Přišel si tak k postřelenému boku a řeznému zranění na levé paži.
"Tebe to samaritánství jednou zabije." David měl o svého otce upřímný strach. Nikdy nezažil, že by Leopolda někdo zranil. Ten byl vždy opatrný, zatímco Daniel byl lehkovážný. Zřejmě mu nedocházelo, že neriskuje jen svůj život, ale i život Mirandy.
Naopak Daniel byl rozrušen právě tímto. Stále vzpomínal na svou předešlou rodinu, ale když měl stále před očima Davida a jeho fotografii Melody a Leopolda na pracovním stole, bál se, že na ně zapomene. Jednoho večera, když v televizi běžel kultovní seriál TBBT se s tím svěřil Davidovy.
"Jednou nebo dvakrát jsem tě slyšel tohle vyprávět matce." Daniel měl toho dne hodně upito, takže vypadal ještě více spustle, než kdy dřív.
"Melody ti tehdy řekla, že když zemřela tvoje manželka a dcera, tak nezemřeli dočista. Že budou navždy v tvé hlavě a ve tvém srdci. Byla a je to stále moudrá žena." David byl na matčině pohřbu. Měla překrásný, i když skromný obřad. Kvůli jejímu původu se nemohly moc ukazovat. Teta Gisella zemřela už o rok dříve. I ona byla úžasná žena, stejně jako Melody. Když byl ještě malý, často ho brávala na výlety do přírody. Nikdy však nebyla tak úplně štastná. Její Daniel zemřel a když myslela, že našla svou spřízněnou duši, tak Jack Thomas zemřel také.
Daniel si nemohl pomoci, ale brečel. Ani na jejich pohřbu nebrečel tak, jako dnes. David jej objal a snažil se ho utěšit. Když se pak trochu uklidnil, odešel do svého pokoje a do rána se neukázal.
Druhý den ráno mu David připravil velký hrnek kávy a dvě fotografie. Daniel je zprvu neviděl, takže mu je David podstrčil až pod nos.
"Na pobřeží směrem k Atlanskému oceánu je malý hřbitov." Jedna fotografie byla na celý ten pozemek. Bylo tam nádherně. Hřbitov lemovaly krásné duby a za hřbitovem byl sráz a pod srázem byl oceán.
"Tak nechala Melody pronajmout parcelu a koupila náhrobní kámen." Další fotografie byla detailní záběr dvou náhrobních kamenů. Na jednou bylo jméno Melody Dentová i s datem narození a s datem úmrtí. Druhý náhrobní kámen měl jen dvě jména. Anna Marie Tennant s dcerou Jasmínou. Oba hroby měli zlatý nápis Smrt je jen začátek. Vzpomínáme s láskou.
"Chodili jste tam vždy, když měla jedna nebo druhá narozeniny a zapalovali jste jim svíčky. Pak se nechala matka pohřbít vedle nich." Daniel svíral fotku obou hrobů jako by to byl nějaký svatý talisman.
"Mohu...mohu si ji nechat?...Prosím." Davida ani nenapadlo, že by mu jí sebral. Daniel si jí schoval ve svém univerzálním průkazu. Od onoho dne měl Daniel Davida ještě radši a už nikdy se mu nestalo, že by jej nějaký obyčejný zločinec zasáhl.
***
V den, kdy David dokončil stroj měl Daniel zabaleno ihned. Odcházel s tím, s čím přišel. Kromě své zbraně, průkazu a Satedské hvězdy měl jen svůj stroj a nyní fotografii. Měl i trochu peněz, ale ty už teď nepotřeboval.
"Takže doktore, jsi připraven to tu opustit?" David se rozhlížel po bytě. Starý stroj času zničil už předevčírem. Všechny důležité papíry si zabalil už ráno a nedůležité věci spálil na troud. Sebou si bral jen kufřík s dokumenty, který hodil do batohu, kde měl jen jedno náhradní oblečení. Vskutku cestoval na lehko.
"Myslím, že víc připravený už asi nebudu." Daniel si s Davidem den předem naplánovaly strategický plán. Ten byl, že pokud si budou Erikovci myslet, že vyhráli, odcestují a tím vlastně uzavřou díru mei dvěma světy. Šlo tedy jen o to, aby uklidili Mirandu někam hodně daleko. A kam dál by jí mohl schovat, než do své vlastní doby.
"Takže až vás tam vysadím, nebudu pryč ani minutu. Sejdeme se tam." David přikývl na souhlas a chytil se Daniela za rameno. Ten si na svém stroji zadal čas a místo a skočil. Sotva přistály, tak se David pustil a Daniel začal zadávat nový čas a přesně na milimetr místo uvnitř pohřební vatry.